Chtěl bych Vám něco říci...

… po neočekávaných událostech posledních měsíců jsem se rozhodl přerušit své trenérské účinkování na lavičce brněnských kadetů, stejně tak jako ve všech funkcích v klubu RWE Brno a KCM JMK. Důvodů je více, tím zásadním je však dokončení bakalářského studia a možnost vycestovat do zahraničí za vzděláním a poznáním.

Svým současným svěřencům bych rád odpověděl, že rozhodně neodcházím, protože je nechci trénovat, naopak z družstva ročníku 93 cítím obrovskou sílu, která by mohla konečně nést faktor týmového ducha, bojovnosti a spolupráce. Budu bedlivě pozorovat výsledky v extralize a doufat v navrácení kadetského titulu do Brna. Osa Zajíček-Fiala-Masař může mít obrovský potenciál pro ostatní hráče, kterých bude i v letošní sezóně dost a dost na to, aby společně dokázali konkurovat ČZU Praha v boji o mistrovský titul.

Děkuji za šanci, kterou mi před třemi roky nabídl Jaroslav Šamšula a Martin Gerža. Věřím, že brzy navážeme na spolupráci, která byla přínosná nejen pro nás, ale i pro hráče, které vychováváme. Veřejně bych však chtěl poděkovat také Aleši Novákovi a panu řediteli Vraťovi Bartůškovi, kteří mě k trénování přivedli a dovolili poznat krásu našeho sportu i z jiné strany. Být trenérem volejbalu radikálně změnilo mé mládí a přineslo do života také něco strašně krásného, energického, milujícího a inspirujícího. Jako by však skončila jedna životní etapa a zákonitě musela přijít nová…

Moc mě mrzí, že jsem nedokázal dovést kadety ročníku 92 k vytouženému zlatu, na druhou stranu jsem šťastný za volejbal, který jsme předvedli v 1. lize a který nás dovedl až do extraligy juniorů. Za to patří dík Radimovi, Ondrovi a Tomovi, Márovi a Zajdovi, Šibimu, Standovi, Vičimu, Davidovi a Grepíkovi, tedy hráčům, kteří se významnou měrou podíleli na vyhraných utkáních.

Pokud se ohlédnu tři roky zpět, vidím své první družstvo, energické a silné, které však celou první polovinu sezóny bojovalo o záchranu. V té době vděčím zejména Marťasovi, Dominovi, Gaunymu a Dejvovi za práci, kterou odvedli, která mi ulehčila start na lavičce dorostenců.

Druhá sezóna se nesla ve znamení neúspěchu v utkáních se Šlapanicemi, ale také ve znamení party bojovných kluků jako byl Truby, Cabi, Viky, Kuba Kočvara a kadetů, kteří přicházeli jako posila z juniorského týmu. Na turnaj v Příbrami snad navždy budeme vzpomínat jako na událost, kde jsme dokázali hory přenášet a lepší porážet.  Takže ještě díky Tome Lančů, hodně jsme se spolu nadřeli, ale myslím si, že už si mě pochopil a v příští sezóně si na mě třeba ještě párkrát vzpomeneš.

A je tu třetí, poslední sezóna, plná očekávání, dobrých výkonů a také propadáků. Sezóna v první lize plná pohody, jistého výkonu, který měl hlavu a patu, vše fungovalo, tak jak má. Extraliga a první dva turnaje, skóre 30:0. Vystřízlivění přišlo v utkání s Prahou, které nám ukázalo, že na titul vůbec mít nemusíme. A také jsme neměli. Praha nás bohužel nepředčila pouze v útoku, kde vítězila svými parametry, ale i na servisu nebo v poli. Příští rok bude ve znamení blokařů, hráči se mají na co těšit. Loučím se tak s Kubou Ulčem, po dvou letech společně předáme naše funkce v extralize jiným. Děkuji Ti, že si mi věřil, já věřil tobě. Loučím se také s Pájou a Peťou, věřím, že jejich společná cesta bude ještě dlouhá a s dobrým koncem. Je tu další spousta hráčů, na které bych nerad zapomněl jako Šibi a Viči, urputně bojující dvojka o své místo na hřišti, pohodový, občas však rozladěný Standa Stanley, Zajda, budoucí kapitán reprezentace, Grep a Maso, žáci, které jsem prostřednictvím KCM přivedl do Brna a další a další. Na závěr se loučím s hráči, kteří mě museli poslouchat dva roky. S Ráďou, který dostal životní šanci a stále se ji drží, Ondrou, kterého jsem nikdy nenaučil smečovat a s Handlou, který se mi stal přítelem a družstvu oporou a autoritou, která chladnokrevně držela kormidlo týmu stočené ve směru vítězství. A ještě je tu Mára a to už mám slzu v očích, takže jen… BOJUJ!

Tímto se s vámi tedy oficiálně loučím, věřím, že ne navždy, ale přece jen na určitý čas. Ať se Vám nadále plní volejbalová přání, jen nezapomínejte na školu.

P. S.: V průběhu sezón jsem mohl poznat řadu skvělých rodičů, jimž patří dík za to, že přivedli své děti ke sportu, k volejbalu zvlášť. Trošku mě mrzí, že jich nebylo ještě více, a že se častěji nechodili dívat na své mladé sportovce. Přestože Vám často řeknou, ať nechodíte, choďte, jednou na to budete rádi vzpomínat.